Není to tak dlouho, co jsem psala esej O lásce jako svou školní práci do hodiny filosofie. Ta práce nebyla nic moc. Vlastně jsem se styděla ty tři stránky textu odevzdat, a to i přesto, že jsem text doplnila obrázky z Malého prince. Protože Malý princ měl k lásce blíže než hvězdář ke hvězdám, mnohem blíže než květina k princovi. Četla jsem, psala, mazala a tápala. Je tolik podob lásky, jak mohu pojmout všechny? Vždyť je lásky okolo mě celé moře. A tak jsem citovala Platonův Symposion, hledala společné znaky křesťanského a židovského pojetí lásky, zabrousila do Heidegerrovy fenomenologie... a nakonec jsem stejně odevzdala práci, která neměla hlavu ani patu.
Tak to zkusím znovu. Budu hledat ty úplně obyčejné podoby, denní, dětské, bezvýhradné, hluboké, trpké, nekonečné. A možná ještě jiné.
T.
Žádné komentáře:
Okomentovat