Stala se mi včera taková legrační situace. Mně se často dějou nějaké legračnosti, ale včera jsem si chvilku dokonce připadala jako postava z filmu Woodyho Allena vsazená do nějakého příkře odsejpajícího scifi. Možná jako postava nějaké nepovedené komedie, která v závěru ve své rozplizlosti zapomněla, že vlastně není hořkým dramatem. Nebudu vás napínat. O co šlo?
Ráno před prací, zajela jsem si koupit snídani do nejmenovaného supermarketu. Říkejme mu třeba "tenokterémjsemtisíckrátřeklažetamužnevstoupím." Protože přes den nemívám příliš času k flinku, využívám ráno často k telefonním interakcím se svými kamarády. A tak jsem během bloumání mezi mrkvemi a jogurty, hovořila se svou přítelkyní Evičkou. Mám teď takové těžší období v úrovni navazování vztahů (trvá to zhruba od 14. měsíce mého života), čili bylo nutné se ji svěřit. A tak jsem hovořila, dovysvětlovala, lačně čekala odpovědi, a pravda, občas jsem tak nějak od srdce vypustila nějaké to peprnější slůvko. Nic velkého. Možná nějaké vole. Možná něco jako nasrat. Ale samozřejmě s líbezností mně vlastní. Když jsem se blížila ke kase, telefonát jsem ukončovala. Samozřejmě! (Nejsem hovado!)
Postavila jsem se do fronty, na pás položila snídani a čekala jsem, když mi najednou ranní zamyšleníčko narušila osoba přede mnou. Paní nejasného věku, spíše staršího vzevření, smutné nitro, srdce prázdné: "Teda, vy máte ale slovník. To jsem ještě neviděla!" Zírám na ní, a v duchu si říkám, že slovo mluvené nutno spíše slyšeti, ale vyčkávám, co bude následovat. "Že se nestydíte. Takhle mluvit. Fuj!," symbolicky teatrálně odplivla. Zírám dál, neříkám nic, naslouchám žehrání, trochu se možná zastydím, ale už sosnuji, co odpovím a jaký substyl naší krásné mateřštiny zvolím. Nestihnu nic a do paní se pouští pán stojící za mnou. Oholen, učesán, v perfektně padnoucím obleku. Narozdíl ode mě na první pohled seriózní typ. Uhodí směrem k ženě, že co prý je jí do toho, co se vůbec plete do něčeho, co ji nepřísluší, a jaktože vůbec poslouchá cizí rozhovory. Paní se čertí a začíná něco o prdelích. Pán zvyšuje hlas a dramaticky rozhazuje rukama. Ve chvíli, kdy mlátí svou houskou o gumový pás pokladny, připojuje se k rozhovoru další muž, "Límeček," a spustí směrem k paní horlivé: "Ty kokso... jebe ti?" Nestihnu se ani nadechnout a už se všichni tři hádají jako psi, muži bojují za mou čest, paní se vnořuje ke dnu argotické mluvy a vykřikuje slova, která ji předtím tolik pohoršila. A ještě horší!
Stojím, hledím na pokladní. Čekám až budu moc zaplatit svou rýžovou kaši a něžně odkráčet v prdel.
PS: Děkuji všem šlechetným mužům. Děkuji za to, jak za nás bojujete jako lvi!
PSS: Pusťte si tuhle písničku.
