#6 Láska jedenáctiminutová.

Potkala jsem v Lidlu (asi) osudového muže. Byl krásný, tak akorát starý, dobře oblečený, na nose brýle, tedy sečtělý. Na první pohled sympaťák a ideál. Zatímco jsem vyndavala na pás nákup pro své dvě babičky (eidam dvacítka, krájená "Šumava", trs banánů, Jihlavanka...), promítl se mi v myšlenkách náš budoucí společný život. Dovolená u Bledu, výlet s dětmi na kolech, podvečer bez dětí u moře někde na jihu, noční víno kdekoliv... Usmál se na mě! To mě v myšlenkách popohnalo ještě dál. Svatba v lese. Nebo ne, v Loretě... asi mu nevadí, že mi je přes třicet, jsem tlustá a umolousaná z práce. Je charismatický, vyzrálý a citlivý. Vidí ve mně archetyp ženy pečovatelky, Opětuji úsměv, nedbale pohazuji ofinou. Sahám po žvýkačkách a nenápadně se otáčím. A pak mě oslovil: "Slečno, protekla vám smetana." Zadívala jsem se nešťastně na čůrek toho lepkavého neštěstí, které mi stékalo přes černou sukni po mém hladce oholeném lýtku až do sandálů: "Ještě troje lehký Chesterfieldky."

Achjo. Tak zase někdy, osude!

#5 Láska školní.

Na nejmenované praktické škole jsem dostala do krabičky na anonymní dotazy tento tajemný vzkaz. O velké přestávce za mnou přišel 13letý chlapec, který mi ke vzkazu přidal namalovanou růži, a bezelstně se mě zeptal, jestli vím, kdo mi tam ten vzkaz vhodil. Usmívala jsem se. Řekl, že to byl on. Usmívám se pořád.

Love is all around!

#4 Láska k sobě samé.

"Už" je to 21 dní, co se intenzivně věnuji svému stárnoucímu, zanedbanému, obtloustlému tělu. Cíl je jasný. Chci být zase žena. Žena, za kterou se muži otáčejí a ženy posedávající na lavičkách se svými opelichanými jorkšíry za ní vysílají zlé pohledy. Taková chci být. Došla jsem k tomu jednoho večera jen tak. Prostě jsem jen seděla a přemýšlela, kdo jsem. A jsem obyčejná holka. Miluju podpatky, miluju kavárny a kafe za šest pětek, miluju pití limonád z malé lahve brčkem, miluju prohlížení nepochopitelného umění, miluju výstavy, náplavky, vyhlídky, divadla. Miluju Nezvalovu Manon Lescaut a dojímám se u Ztraceno v překladu. Prostě taková jsem a nikdy se to nezměnilo. A tak jsem vstala z gauče a šla.

Je to docela legrační období. Návrat ke kořenům není vůbec jednoduchý. Napoprvé jsem spadla z orbitreku. Napodruhé jsem málem omdlela, když jsem se snažila slézt dolů z běhacího pásu. Minulou středu přijdu do svého prémiového fitka, před zrcadly heká banda primátů, kteří u toho podivně trhají činkami a vydávají zvuky podobné těm u pornoorgasmu. Z repráků řve Landa. (Já nenávidím Landu!). A tak jsem si narvala sluchátka až někam k Eustachově trubici, pustila si muziku a opět vyrazila sama k sobě...

#3 Láska na první pohled.

To je, byl a bude Hugo. Malý Hugo velké SiudelaoiPooik. Hugo jsem milovala od první chvíle. Hugo je vlaštovka. Jako jeho máma!

Siu jsem potkala před lety na Parukářce. Nepamatuji si přesně, kdy to bylo. Jen si pamatuji, že jsem tam byla s "bráchou", a že říkal, že přijde nějaká jeho kamarádka. Brácha měl v té době hodně kamarádek, a tak jsem byla zcela bez očekávání. Oipooik dorazila s nějakou kytkou, Říkala, že ji někde zasadí. Dívala jsem se na to stvoření a bylo mi jasné, že Oipook bude má krevní skupina. A od té chvíle ji miluju. Ve všech jejich podobách. Miluju Oipooik z baru Bukowski´s, Oipooik malířku, Oipooik nejtalentovanější, Oipooik rozespalou a rozcuchanou, Oipooik připravující rybu a šťouchané brambory k obědu, Oipooik polehávají na terase strašnického bytu, Oipooik tančící, Oipooik přemýšlející a filosofující, Oipooik šťastnou i nešťastnou, Oipooik matku, Oipooik přítelkyni, Oipooik havraní duši, Oipooik zády k městu k lesu čelem. Je to na celý život.

Měli byste taky znát Siu! 

#2 Da(i)ly love.

John Daly

Golfista. Padesátník. 4x rozvedený. Silný kuřák. Asi nejbarevnější hráč PGA Tour. Vítěz dvou majorů. Drivy přes 300yardů. Sbírá trička, zapalovače a kytary. Fandím golfu. Fandím Dalymu. 

Albatross, 20. 8. 2016

#1 Láska mateřská.

Naše maminka je moudrá a dobrá žena. 

Je mi 32 let, prožívám existenciální krizi a přespávám na rozkládacím gauči mezi kulečníkovým stolem a kopírkou na vejminku v domě svých rodičů. Když jsem přišla "domů" s jedním kufrem, rodiče neřekli nic. 

A tuhle, když jsem se chystala ven se svým kamarádem, a zkoušela jsem model černých šatů č. 1 a model černých šatů č.2, obrátila jsem se (přirozeně) s žádostí o radu právě na svou maminku.  Maminka se na mě zahleděla svým přísným pohledem a trochu pohrdavě pravila: "No, s tvojí postavou... chovej se tak, abys je mohla, co nejrychleji svléknout."

Nemohu #1 dedikovat nikomu jinému!

Kolik podob má láska?

Není to tak dlouho, co jsem psala esej O lásce jako svou školní práci do hodiny filosofie. Ta práce nebyla nic moc. Vlastně jsem se styděla ty tři stránky textu odevzdat, a to i přesto, že jsem text doplnila obrázky z Malého prince. Protože Malý princ měl k lásce blíže než hvězdář ke hvězdám, mnohem blíže než květina k princovi. Četla jsem, psala, mazala a tápala. Je tolik podob lásky, jak mohu pojmout všechny? Vždyť je lásky okolo mě celé moře. A tak jsem citovala Platonův Symposion, hledala společné znaky křesťanského a židovského pojetí lásky, zabrousila do Heidegerrovy fenomenologie... a nakonec jsem stejně odevzdala práci, která neměla hlavu ani patu.

Tak to zkusím znovu. Budu hledat ty úplně obyčejné podoby, denní, dětské, bezvýhradné, hluboké, trpké, nekonečné. A možná ještě jiné.

T.