Můj táta je starosta jednoho malého města. Taky je sportovec. Kdyby nebyl dyslektik a dysgrafik, mohl by být třeba spisovatel. Naše rodina je zatížená příběhy. Pořád se nám něco děje.
Tak tady jeden výňatek z emailu mého tatínka. O tom, jak ukončil svou snowboardovou kariéru.
" Tak jsem zkoušel a vybíral lyže, ale žádné mě zatím svým barevným provedením neupoutaly. Možná Atomic, snad Elány. Ta grafika!
Snowboard byl fajn, ale stáří a dřevitost těla řekla dost, tak jsem ho věnoval Sergiovi. Celé tělo mě bolelo a na závěr jsem si rozbil hubu. Sice bez následků, ale ego utrpělo. No, s tím rodným listem jsem si už připadal trapně. Byla tam ještě jedna vysloužilá snowboarďačka. Taková malá, seschlá, původně asi blondýna. Snad mohla mít tak před 30 lety i nějaká prsa. V mládí asi nebyla obludou. Výraz v obličeji kokosového ořechu (barvou i povrchem), s výrazně mrkajicíma a výrazně zapadlýma očima - po mně! Nepletu se. Na tom snowboardu ji udržela asi jen marjánka s malým "m". Vyděsil jsem se a ihned ujel rychlostí Ledecké do bezpečí. Odložil jsem prkno a šel na hruškovici. Pomohla mi s ukončením jedné etapy mého sportovního života. Když po mně někdo podobný začne mrkat na kurtu, ukončím i snahu o tenis. Aby to nebylo moc brzy, nebudu se v létě u Housky dívat na vedlejší kurt. Doufám, že na rybách se to stát nemůže!" (...)
Jsme pořád ještě tak trochu snowboardová rodina!
Žádné komentáře:
Okomentovat