#10 Láska k lásce.

Miluju milovat aneb Love me Tinder.

Třicet už mi bylo. Žiju normálně. Mám práci, která mě baví. Mám kolem sebe lidi, které mám ráda. Čtu knihy, které mě podněcují k zamyšlení. Poslouchám muziku, která mě roztančí. Říkám vtipy, které mě rozesmějí. Ještě víc mě rozesmějí, když se nikdo okolo nesměje ani ze slušnosti. Vím pak, že jsou vážně sofistikované nebo nekorektní. Nežiju na dluh. Žiju naplno.

Přesto se občas vrhám střemhlav do bažin sociálních interakcí, a pokouším se žít ještě líp. Nebo možná nežít sama. A nedaří se mi to. Chodím na rande s pochybnými chlápky z Tinderu. Chodím na pivo s muži, kteří potřebují terapii nebo mámu. Nebo oboje. 

Byla jsem na kafi s klukem, který mi do interní pošty jednoho diskuzáku poslal fotku svého penisu. Dopadlo to nevalně a bylo to vlastně docela strašlivé. Byla jsem na víně s architektem, který nedokázal při prvním setkání skrýt své zklamání z mého vizuálu, hlasitě povzdechl, mluvil hodinu o sobě a o fotbalu a nechal mě zaplatit účet. Byla jsem na lattéčku s klukem, který se usadil a hledal ženu rodinného typu. Vypil asi 11 piv. Cestou z kavárny padal. Taky jsem byla na kafi s tátou od dvou dětí, který už roky miluje svou exmanželku. Jen zázrakem neplakal. Nevím proč. Nevím, jak se v takových situacích chovat. Taky nevím, jak dlouho to ještě budu dělat. Možná o tom napíšu nějakou studii nebo tak něco.

Miluju milovat.

Taky miluju Pixies a Elliota Aldersona. Jsem si jistá, že kdyby byl reálným člověkem, napsala bych mu na Tinderu něco jako: "Ahoj?"

A tak všem posílám svou nejoblíbenější písničku a svou virtuálně nereálně surovou lásku.