Čtrnáctka. Čtrnáctistupňové pivo na sluníčku mě sešle do rozmlžené reality plné žvatlání. Když mi bylo čtrnáct, styděla jsem se svléct do plavek, i když jsem vážila pod 50kg. Taky jsem se poprvé posté zamilovávala. Čtrnáctka je také atomové číslo křemíku. Tramvaj číslo čtrnáct jezdí z Barrandova na Orteňák a je to číslo dělitelné dvěma. Nemám příliš v lásce sudá čísla. Nevím proč. Moje čtrnáctka bude vážná a bezvýhradná. Jako láska sama.
Pracuji mnoho let v nezisku. Mluvím s lidmi, jejichž životy jsou rozsypané, nešťastné a zvenku působí jako plné bolesti a bezmoci. Často jsou takové i zevnitř. Mluvím s lidmi, kteří svou dávnou bolest a prázdnotu zaplňují vším, co je zrovna po ruce. Vpravují si do žil chemické látky, denně svou kůži i duši zraňují vpichy jehel. Hovořím s těmi, kteří vdechují cokoliv jen aby zaplnili to, co jim uvnitř způsobilo díry a zranění. Podávám kapesník rodičům, kteří zoufale milují svá nezvedená dítka. Dává to smysl. Všechno dává smysl.
21 gramů váží lidská duše. To vím z filmu Alejandro Gonzálese Ińarritu a jeho příběhu o naději, lidství, nezlomnosti a přežití. Nevím, kolik váží láska. Ať je jakákoliv, je zvláštního skupenství. Dokáže nadnášet, dokáže nás přenést přes nejtěžší břímě lidského života a pomáhá nám přenést se přes nesnesitelnou lehkost bytí. Dokáže ale také srazit na kolena, a to zvláště v případech, kdy se dostane do pozadí, působí nenaplněně, působí hlubokou bolest, když odchází. Přesto je pořád kolem nás a dělá náš svět a společnost lepšími.
Rodiče milují a oplakávají děti, které se protloukají životem na ulici. Milují děti, které jim způsobují bolest. Děti milují rodiče, kteří svou rodičovskou roli nezvládli. Milujeme kluky, kteří nás podvádějí. Milujeme holky, které nás využívají. Milujeme třínohý psy a kočky s jedním okem. Staráme se o kytky, které někdo vyhodil k popelnici. Leštíme karosérie vozů, které nás nechají na třetí křižovatce za městem. Věšíme na zeď svého obýváku skandinávského typu obrazy v těžkých zlatých rámech a nejasných autorů, protože zrovna "tenhle obraz" visel na zdi vejminku naší babičky. Jednou za rok oprašujeme porcelánového slona s uraženým zlatým chobotem, protože jsme ho v šestnácti dostali od své nejlepší kamarádky. Neřešíme, že jsme jeho čtvrtým majitelem. Neřešíme ani to, že jsme svou tehdejší nejlepší kamarádku dvacet let neviděli, a když jsme ji v dobré víře před lety žádali o "přátelství" na Facebooku, neodpověděla na naši prozaickou zprávu: "Ahoj, jak se máš?" Po nesmyslných hádkách s partnery se vracíme domů s těžkostí a potřebou ujištění, že všechno bude zase fajn. I ve chvíli, kdy víme, že za hádku nemůžeme. Chceme být láskou obklopeni. Jsme naprogramováni milovat.
Když láska chybí, cítíme prázdnotu. Přebíjíme ji smíchem, pláčem, čteme knihy, mluvíme nebo mlčíme. Navazujeme vztahy a pak z nich utíkáme. Zraňujeme. Sebe i své okolí. S jediným cílem - naplnit.
Dnes ráno jsem poněkolikáté viděla video Poradny Vigvam. A zase mi to došlo. Nejtěžší je být tím, kdo zůstal. Nejčistší láska je ta bezvýhradná. Nevysvětlitelná a nepolapitelná. Není to o kompromisu. Není to o komunikaci a schopnosti ustoupit. Je to mnohem jednodušší. Je to prostě jen o tom milovat. S pokorou, respektem a čistotou. Je to o (někdy krátkých) momentech štěstí.
Dopřejte si dávku lásky každý den. Stačí se ráno usmát a znovu se zamilovat. Vykouzlit úsměv nad hrnkem kafe s mlíkem, usmát se na morouse na křižovatce, který se cpe z pravého pruhu do levého a ani se neobtěžuje použít blinkr. Je to o tom zastavit na přechodu, pustit "dědka, co poleze dvě hodiny přes silnici" a seslat mu úsměv. I když ho neopětuje, můžete si být jistí, že v něm ta trocha lásky nechá nemalou šlápotu všedního dne. Poděkujte operátorce, co vám ve vaší pracovní době cpe nějakou "voblož" s tím, že vám ušetří peníze za elektriku. Neušetří a vy nejste pitomci, ale pošlete jí kus toho, co zaplácne malej šrám, který v sobě každý z nás má. Nabídněte tomu nejpříšernějšímu kolegovi kus své čokolády. Umyjte nádobí v kuchyňce, které tam leží už týden. Pusťte si písničku, která vás rozesměje a zazpívejte si. Nahlas a falešně. Prostě jen bezvýhradně milujte!
A nakonec: Pošlete to dál!
Žádné komentáře:
Okomentovat